(2015)
27 x 29 cm; pastelky Progresso
Opět obraz namalovaný k básni Peťky. Ta žena na obrázku je vším a vše je i jí. Je v každé kapce padající z mraku, jenž zakrývá slunce. Je v každé kapce ale i mimo ní, sama se může z každé kapky osvobodit. Je spojená se zemí, oblohou, paprsky slunce, jako strom pevně ukotvený v zemi a tyčící se radostně k obloze. A tak, jak jdou kapky z oblohy dolů k ženě, mohou jít i opačným směrem, jsou vyhozeny s tím vším, co jí nepatří, se všemi stereotypy, těžkosti, temným viděním světa, nepřijetím, posuzováním, podmínečností. To vše je odhozeno a mysl se stává svobodnou.
