(2025)
59,5 x 42 cm; suchý pastel, pastelky
Koně jsou neuvěřitelně bytosti. Tak krásné, tak vznešené. Národ koní.
Tento obraz vystihuje ducha koní který, je schopen zasáhnout srdce člověka, vést ho a učit ho. Tedy pokud není zlomen výcvikem, kdy se mu snažím silou vnutit svou vůli, ale nekonfliktně si budujeme vztah založený na důvěře a lásce. Kůň má na obraze oči, protože tak dle tradice Černonožců představuje ducha, člověk na obraze je z tohoto světa, proto na něm oči znázorněny nejsou. Koně nás také učí, co znamená být skutečným vůdcem, Indiáni to takto měli stejně. Moc bych si přál mít to zase tady u nás. Mark Rashid v knize Koně nikdy nelžou uvádí:
„U koní je vůdcem stáda takzvaný pasivní vůdce. Ten, kdo si svou vůdcovskou roli nevynucuje silou. Místo toho si ho členové stáda sami zvolí a chtějí ho následovat. Vůdcovskou roli si tento kůň získává pasivním způsobem. Jinými slovy, neusiloval o postavení vůdce, ale nezřekl se jej, jakmile si ho jednou členové stáda jako vůdce vybrali. Název pasivní vůdce skutečně odpovídá způsobu nabytí této role, nikoliv tomu, co dělal, když mu byla udělena. Vypozoroval jsem, že než se o nějakém koni (osobě) dá vůbec uvažovat jako o vůdci, musí nejprve ukázat takové vlastnosti, které jsou pro ostatní členy stáda natolik atraktivní, aby si ho vybrali. Patří k nim klidná sebedůvěra, spolehlivost, konzistence a ochota nepoužívat sílu.“
